Po dlouhé době na kresleném filmu v kině. Přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl tolik spokojených dětí a tolik ubrečených maminek a občas i otců s vlhkýma očima. COCO beze zbytku dokonale splňuje  představu rodinného filmu. Vypadá skvěle, nemá úplně triviální děj, ukrývá v sobě určité poselství a navrch vás nechá nakouknout pod pokličku zásadního mexického kulturního svátku. Co víc si od Pixarovky přát?

Hlavním hrdinou je asi dvanáctiletý klučina Miguel. Jeho rodina šije boty a nesnáší hudbu. Hudba je tabu. Nikdo navíc nemluví o záhadném Miguelově prapradědečkovi, který je na rodiné fotografii s odtrhnutým obličejem. Zato s kytarou. A tady je kámen úrazu. Miguel má velký sen. Hrát na kytaru a zpívat. To je jen malý nástin počátku děje, více prozrazovat nebudu, protože právě v celkem zajímavém vyprávění, které s sebou nese několik velmi zajímavých zvratů, je COCO zajímavý.

Poodhalím snad jen to, že podstatnou část času pobývá Miguel v mexické zemi mrtvých. V tomto ohledu mně všechno připomíná hru Grim Fandago, se kterou jsem se setkal zhruba před dvaceti lety.

Případně asi čtyři roky starý film The Book of Life (vřele doporučuji), který jsem si díky COCO pustil znovu. Oba se parádně doplňují v tom, jak popisují fungování říše mrtvých a její pravidla. Proč na to upozorňuji? Mexická říše mrtvých hraje ve filmu velmi podstatnou roli. Alespoň já opět pojal velkou touhu podívat se do Mexika právě na svátek Dia dos Mortos na počátku listopadu.

Mexické „dušičky“ jsou v ledasčem jiné, než ty naše. Hýří barvami, veselou atmosférou, legendami a rodinným vzpomínáním na ty, co nás opustili. Právě kolem principů tohoto svátku se všechno točí a přiznám se, že mě v hlavě Grim Fandago neustále cirkulovalo i proto, že by mě hodně bavilo v rámci nějaké hry opět prozkoumávat svět plný barev a koster. Tentokrátu však s opravdu kouzelnou vizualitou, kterou Pixar celému světu vdechl.

Pokud se odtrhneme od pestrých exotických kulis filmu, které budou fungovat hlavně na děti, tak tu máme vyzrále vyprávěnou zápletku, která v několika chvílích překvapí. Po snímku V Hlavě rozhodně nejlepší film od Pixaru v jeho Disneyovské éře.